Evropa chce vyšachovat Čínu z fotovoltaiky. První velký test ukázal, proč to bude bolet

Navrhovaný titulek: Evropa chce vyšachovat Čínu z fotovoltaiky. První velký test ukázal, proč to bude bolet

---

Osmdesát procent. Tolik světové výroby polykrystalického křemíku, waferů, článků i hotových panelů dnes drží Čína. Ne 40 procent, ne polovina – osmdesát. Když si dnes kdokoliv v Evropě pořizuje fotovoltaiku, se sedmdesáti- až devadesátiprocentní pravděpodobností si kupuje čínský panel, i kdyby na krabici svítilo německé nebo francouzské logo. Brusel se to rozhodl změnit. A první ostrá zkouška, jak moc to bude bolet, právě proběhla v Německu – a dopadla přesně tak špatně, jak varovali skeptici.

Proč Brusel najednou řeší, odkud má panely

Ještě před pěti lety by nikoho nenapadlo, že fotovoltaika bude bezpečnostní téma. Panely jsou přece jen kus skla a křemíku na střeše. Jenže mezitím se ukázalo dvě věci. První: bez fotovoltaiky se evropská energetika už neobejde, roste rychleji než jakýkoliv jiný zdroj a stává se páteří sítě. Druhá: čínské firmy neovládají jen výrobu panelů, ale čím dál víc i výrobu střídačů – tedy elektroniky, která rozhoduje, kdy a jak elektřina z panelu teče do sítě. A střídač se dá na dálku vypnout.

Evropská komise proto v roce 2023 spustila Net Zero Industry Act, který si klade za cíl, aby do roku 2030 pokrývala evropská výroba aspoň 40 procent domácí spotřeby u klíčových čistých technologií – fotovoltaiky, baterií, elektrolyzérů, tepelných čerpadel. Zní to jako rozumný plán energetické bezpečnosti. Realita je ale mnohem ošklivější, protože evropský solární průmysl mezitím prakticky zkolaboval.

V letech 2023 a 2024 zaplavila Čína evropský trh přebytkem panelů – doma měli obrovské nadvýrobní kapacity a potřebovali je někam vyvézt. Ceny modulů spadly meziročně o víc než 50 procent. Pro montážní firmy a domácnosti to byla dobrá zpráva, levnější FVE se rychleji vrací. Pro evropské výrobce to byla pohroma. Švýcarsko-německý Meyer Burger zavřel továrnu v Freibergu a přesunul výrobu do USA, kde je chránil Bidenův Inflation Reduction Act. Norská firma REC Silicon a Norwegian Crystals skončily. Francouzský Systovi zkrachoval. Evropské sdružení výrobců ESMC tehdy žádalo o ochranná cla, podobně jako to Brusel udělal u čínských elektromobilů. Komise je ale neuvalila – instalační firmy a distributoři si levné čínské panely bránili zuby nehty, protože jim rostl byznys.

První test: rezilienční tendr, který se nezaplnil

A tady přichází ta ukázková lekce. Německo, které dlouhodobě tlačí na diverzifikaci dodavatelů, spustilo v roce 2024 pilotní takzvanou rezilienční aukci na fotovoltaiku. Šlo o menší objem kapacity – v řádu stovek megawattů – kde uchazeči nesoutěžili jen cenou, ale museli splnit body za "resilience", tedy za původ komponent, uhlíkovou stopu výroby a nezávislost na jednom dodavateli. Cílem bylo dát evropským a jiným nečínským výrobcům šanci konkurovat i bez toho, aby museli jít na cenové dno.

Výsledek? Aukce se nepodařilo naplnit. Zájemců bylo málo a nabízené ceny byly citelně vyšší, než na co je trh zvyklý z běžných tendrů plných čínských modulů. Rozdíl v ceně mezi panelem vyrobeným v Evropě nebo v USA a tím čínským se běžně pohybuje kolem 20 až 40 procent, u některých segmentů i víc. To není zaokrouhlovací chyba, to je rozdíl, který u velkého solárního parku dělá miliony eur. Investoři, kteří stavějí na tenkých maržích a musí obhájit návratnost, logicky sáhli po levnějším řešení, i kdyby jim za to hrozila nižší bodová dotace.

Německá zkušenost tak ukázala přesně to, před čím ekonomové varovali: poptávka po "rezilienci" existuje na papíře v Bruselu, ale v praxi na ni nikdo nechce doplácet z vlastní kapsy. Pokud má Evropa opravdu vybudovat nezávislou solární výrobu, bude to muset zaplatit – buď vyššími cenami elektřiny, nebo státními dotacemi, nejspíš obojím. A to je politicky křehké téma ve chvíli, kdy domácnosti i firmy sledují každou položku na faktuře.

Kybernetická bezpečnost: kdo drží vypínač

Cenová otázka je jen půlka příběhu. Ta druhá, méně viditelná, se týká střídačů a jejich vzdáleného ovládání. Investigativní reportáž agentury Reuters z roku 2024 upozornila, že čínští výrobci střídačů jako Huawei, Sungrow nebo Growatt mají technickou možnost na dálku upravovat nebo vypínat výkon instalací, které prodali do zahraničí – běžně kvůli servisu a aktualizacím firmwaru, ale teoreticky i mimo kontrolu místního provozovatele sítě. U jedné velké instalace to nikoho netrápí. U statisíců střešních elektráren a středních komerčních instalací najednou jde o otázku, kolik gigawattů výkonu drží v ruce zahraniční firma, na kterou domácí regulátor nemá páku.

Litva na to zareagovala jako první konkrétním zákonem – od května 2025 zakázala vzdálený přístup ke střídačům, bateriím a větrným turbínám nad 100 kW ze zemí považovaných za bezpečnostní riziko, tedy Číny, Ruska a Běloruska. Evropská komise mezitím zkoumá, zda podobné pravidlo zavést plošně. Pro majitele velkých FVE parků by to znamenalo dodatečné náklady na výměnu elektroniky nebo aspoň na softwarové oddělení od výrobcova cloudu. Pro malé domácí instalace zatím žádná povinnost nehrozí, ale trend je jasný – kdo dnes staví novou elektrárnu, měl by se ptát, odkud pochází nejen panel, ale i mozek celé soustavy.

Co to znamená pro české domácnosti a firmy

Čechy se to zatím netýká přímo – žádný zákon jako v Litvě tu neplatí a nejspíš rychle platit nebude. Ale nepřímo se dotýká úplně každého, kdo dnes plánuje FVE nebo baterii. Pokud EU skutečně půjde cestou cel, kvót nebo bezpečnostních omezení, ceny komponent v příštích letech znovu porostou, poté co dva roky padaly. Kdo instaluje teď, chytá poslední vlnu levných čínských panelů. Kdo čeká, měl by počítat s tím, že "levná fotovoltaika" nemusí být samozřejmost napořád.

Druhá věc je odolnost celého systému. Ať už bude regulace jakákoliv, dává smysl nespoléhat na jeden zdroj, jednu technologii nebo jednoho dodavatele. Přesně to je základní myšlenka energetických komunit a sdílení elektřiny – když si domácnosti a firmy elektřinu mezi sebou přerozdělují lokálně, jsou méně zranitelné vůči výkyvům na jednom trhu nebo výpadku jednoho typu zařízení. Platforma pro sdílení elektřiny umožňuje přebytky z vlastní FVE poslat sousedovi nebo firmě ve stejné odběrné skupině místo prodeje zpět do sítě za pár desetikorun. Kdo má výrobnu, najde podrobnosti na stránce pro výrobce FVE, kdo naopak elektřinu odebírá a chce ji nakupovat levněji od souseda, patří na pro odběratele. Firmy s vyšší spotřebou pak ocení sekci pro firmy, obce a bytová družstva zase pro obce a města.

Zajímavé je, že podobnou logiku diverzifikace řeší i systémy okolo baterií. Čím víc je evropská síť odkázaná na dovezenou elektroniku, tím cennější je mít lokální flexibilitu – tedy baterie a řízenou spotřebu, které dovedou reagovat na výpadky nebo cenové výkyvy bez ohledu na to, kdo vyrobil čip ve střídači. O tom, jak se dá bateriové úložiště zapojit do obchodování s flexibilitou, píše sekce obchodování s flexibilitou a související služby výkonnostní rovnováhy. Kdo si chce spočítat, jestli se mu today vyplatí prodávat přebytky přes spotový trh, najde aktuální data na spotová cena elektřiny – denní trh, oficiální data pak zveřejňuje přímo OTE.

Podobným tématem se dlouhodobě zabývá i blog ShareElectric.cz, který se věnuje sdílení fotovoltaiky a komunitní energetice z pohledu běžného provozovatele střechy. A pokud vás zajímá technická stránka bateriových úložišť a jejich role v evropské energetické nezávislosti, stojí za přečtení i BESS Global Blog.

Kam to celé směřuje

Realisticky vzato Evropa Čínu z fotovoltaiky "vyšachovat" nedokáže, aspoň ne v horizontu tohoto desetiletí. Na to je náskok čínských výrobců v objemu, know-how a ceně příliš velký a evropský průmysl je po dvou letech cenové války příliš oslabený. Co Brusel reálně může udělat, je omezit riziko v citlivých bodech – u velkých instalací a u elektroniky, která ovládá výkon v síti – a smířit se s tím, že to bude o pár procent dražší elektřina pro všechny. Německý rezilienční tendr byl jen malá generálka. Ukázal ale jasně, že bez tvrdších pravidel nebo silnějších dotací zůstane "evropská" fotovoltaika spíš marketingovým sloganem než realitou na střechách.

Pro toho, kdo dnes plánuje vlastní elektrárnu, z toho plyne jednoduchý závěr: sledujte nejen cenu panelu, ale i to, kdo a odkud řídí váš střídač, a hlavně nespoléhejte na jeden zdroj příjmu ani jeden zdroj elektřiny. Diverzifikace přes sdílení a flexibilitu bude v příštích letech cennější než kdy dřív – bez ohledu na to, jak dopadne bruselská politika vůči Číně. Kompletní přehled možností najdete na stránce jak to funguje a aktuální ceník na ceníku SmartEnergyShare.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na:

SdileniEnergie.info

Evropská energetika v čínských rukou? Šéf Nordexu volá po...

Vice o elektřiny je